Děti v pohybu (nebo spíš nehybu)? Aneb generace, co umí scrollovat, ale ne kotoul

Když jsme byli malí, běhali jsme venku do tmy. Hráli jsme vybiku, lezli po stromech, zakopávali o kořeny, padali na kolena a vstávali bez Google nápovědy. Dnes? Děti se hýbou hlavně palcem – ten pravý je výkonnější než zbytek těla.

Nevím, kdy přesně se to zlomilo, ale najednou máme generaci, která zvládne editovat video v CapCutu, ale nedokáže udělat dřep bez toho, aby spadla na zadek. Míč chytí spíš do obličeje než do ruky, přeskok přes lavičku je riziko hospitalizace a kotoul je exotický pohyb z dob dinosaurů.

Pohyb jako volitelný doplněk?

Zatímco dřív byl pohyb přirozenou součástí dne (školní dvůr, přestávky, venkovní hry), dnes ho musíme uměle zařazovat do rozvrhu jako mimořádnou událost. "Honzík má ve středu pohybovku." Paráda. Škoda, že 45 minut týdně nestačí ani na restart, natož na zdravý vývoj.

Dětské tělo potřebuje pohyb k tomu, aby se vyvíjelo. Nejen svaly a kosti, ale i mozek. Když dítě leze, skáče, běhá, rotuje, přetáčí se – vytváří si nervová spojení, trénuje rovnováhu, koordinaci, prostorové vnímání. Když jen sedí, ztrácí to všechno.

Překvapení: bolest zad v 10 letech není normální

Stále víc dětí trpí bolestmi zad, skoliózou, plochými chodidly, vadným držením těla… A ne, to není genetika. To je následek statického sezení, nadužívání mobilů a nedostatku přirozeného pohybu. Dítě, které denně prosedí 6 hodin ve škole, 2 hodiny u domácích úkolů a další 3 u obrazovky, má tělo v pozici "shrbený dospělý v 70 letech".

Co s tím? Nezakazuj tablety. Ale vrať dětem tělo.

Řešením není digitální detox nebo zákaz všeho moderního. Technologie jsou tady a zůstanou. Ale musíme jim postavit protiváhu.

Vést děti k pohybu, kde budou skákat, lézt, padat, zvedat se a posilovat.

Dát jim prostor pro hru venku, pro spontánní pohyb bez organizace.

A hlavně – být jim vzorem. Protože pokud dítě celý den vidí dospělého na mobilu, těžko ho nadchne pro stojku nebo skákání přes švihadlo.

Závěr? Děti nejsou líné. Jen ztratily směr.

A my dospělí jsme kompas. Tak ho, proboha, začněme používat.