10 mýtů ze světa pohybu. Aneb co už si fakt nemusíš myslet

Pamatuješ si dobu, kdy jsme věřili, že když nás bolí záda, máme si lehnout a nehýbat se? A když jsme chtěli zhubnout, nesměli jsme po šesté večer ani pomyslet na rohlík?

No… tyhle časy sice pominuly, ale mýty zůstaly. Jen nosí modernější tepláky.

Tady je mých top 10 favoritů, které slýchám pořád dokola – a které tě možná pořád ještě drží zpátky.

1. "Když chceš zhubnout, musíš běhat."

Ne.

Musíš se hýbat tak, aby tě to nezabilo hned v úterý. A hlavně pravidelně. Pokud tě běh štve, nedělej ho. Tělo hubne díky celkové aktivitě a energetickému výdeji – ne díky tomu, že se ti dusí plíce.

2. "Bolest je známka toho, že to funguje."

Au.

Bolest je známka toho, že tělo volá o pomoc, ne o medaili. Po cvičení můžeš cítit únavu, lehké pnutí. Ale když nemůžeš týden vstát z postele, necvičil/a jsi dobře – jen blbě tvrdě.

Au. Au.

3. "Na každý problém existuje speciální cvik."

Kéž by.

Bolí tě krk? Super, tady máš jeden cvik na krční obratel č. 4.

(A teď mi řekni, co dělá zbytek těla.)

Tělo je propojený systém. Většinou neřešíme důsledek, ale příčinu. Takže jeden kouzelný pohyb ti možná uleví, ale problém nevyřeší. Když máš auto s vybočenou nápravou, taky neměníš jen levý stěrač.

4. "Stačí se jen protahovat."

Nestačí.

Protahování je super – ale je to jen půlka příběhu. Když máš ochablé svaly a všechno ti "visí", můžeš se protahovat do aleluja, ale bez síly tě nic neudrží zpříma. A není protahování jako protahování.

5. "Když přestaneš cvičit, všechno se ztratí."

To je ale krásná výmluva!

Neztratí. Tělo má paměť – a pokud sis něco vybudovala, naskočíš zpátky rychleji než napoprvé. Hlavně to nevzdávej pokaždé, když přijde rýmička.

6. "Musíš se u toho pořádně zpotit, jinak se to nepočítá."

Tenhle mýtus je tak zažraný, že už ho snad slyším i z repráků ve fitku. Ale víš co? Pocení není měřítko efektivity. Je to jen reakce těla na teplotu, ne ukazatel kvality pohybu. 

Cvičení může být jemné, pomalé, vědomé – a přesto hluboce účinné. Hlavně když tě po něm nebolí duše ani záda.

7. "Když máš slabé břicho, musíš dělat sklapovačky."

Nebo taky ne!

Hluboký stabilizační systém neaktivuješ tím, že si 100× sedneš a lehneš. Aktivuješ ho tím, že se naučíš pracovat s dechem, pánví a postavením těla. Sklapovačky jsou efektní – ale zdaleka ne efektivní.

8. "Stačí ti cvičit jednou týdně."

Jasně, stačí. Když ti to stačí...

Jednou týdně je lepší než nic. Ale pokud chceš výsledky – jako fakt změnu, ne placebo, potřebuješ pohyb každý den. Ne nutně fitko, stačí chůze, aktivní tělo, vědomé držení atd. 

A za mě? Lepší cvičit deset minut denně než hodinu týdně. Btw.: Že se má (tvrdě) cvičit každý den, je taky jeden z mýtů. Tělo potřebuje prostor pro regeneraci.

9. "S přibývajícím věkem to už nemá smysl."

Tohle je už skoro zločin!

Právě proto, že stárneš, to smysl má. Každý pohyb, který uděláš dnes, je investice do tvého zítřka. Takže ano – začít můžeš i v 50. I v 70. Tělo umí reagovat kdykoliv, pokud mu dáš šanci.

Takže co z toho plyne?

Nepotřebuješ cvičit víc.

Potřebuješ cvičit chytře.

A hlavně – přestat věřit blbostem.

Mrkni na můj profil, jestli hledáš přístup, který tě konečně narovná – nejen fyzicky.

Btw.: Jaký je ten 10.? Co bys přidal/a ty? Inspiruj mě! ;)