Z deníku Muscle Pilates®

Myslím si, že takové ty obecné zásady slušného chování všichni ovládáme. (Možná spíš doufám.) Ale pak je tu spousta věcí, které nás neskutečně vytáčí (nebo že by jen mě?). A o těch se dost nemluví. Nebo nemluvilo. Do dneška:

Po jednom komentáři nejmenované slečny ve FB diskuzi na Holkách z marketingu jsem se rozhodla napsat tento článek. Ne proto, že by slečna napsala něco vysloveně špatného. Ale proto, že jsem si po jeho přečtení uvědomila, kolik lidí dneska reaguje, aniž by si vůbec přečetli, na co (a proč) reagují.

Tohle slovní spojení vymyslel buď člověk bez dítěte, nebo génius černého humoru.
Dovolená, na které nespíš, nejíš v klidu a chodíš na záchod s publikem.

Představ si, že jednoho rána mobil prostě není. Nevybouchl, nespadl do kanálu, neukradl ti ho kapsář. Prostě zmizel. Tobě, mně, všem. Vzduchoprázdno. Budíky mlčí, mapy neexistují, QR jízdenky jsou jen hezký sen. A první, co zjistíš, je, že absolutně netušíš, kolik je hodin. Protože náramkové hodinky už dávno považuješ za retro doplněk ke svatbě.

Kam se podíváš – kačeří pysk. Na Insta stories, v kavárně, u bazénu, v MHD… a čím dál častěji i v tělocvičně. Holky tam pilují plank, funí u dřepů… a mezi tím se bojí, aby si o podložku nepropíchly rty. Protože vážně – tyhle pusy vypadají, jako byste si omylem nechaly přifouknout duši z kola. Traktoru.

Pamatuješ si dobu, kdy jsme věřili, že když nás bolí záda, máme si lehnout a nehýbat se? A když jsme chtěli zhubnout, nesměli jsme po šesté večer ani pomyslet na rohlík?

Vždycky jsem si říkala, že až budu máma, budu chodit s kočárkem jako dáma. V reálu? Vlasy v gumičce zvané "co bylo po ruce", kapsy narvané rohlíky a děťátko, které zní jako siréna. A právě v tenhle moment jsem začala cvičit. Ne proto, že jsem měla čas. Ale protože jsem neměla ani minutu navíc.

Když jsme byli malí, běhali jsme venku do tmy. Hráli jsme vybiku, lezli po stromech, zakopávali o kořeny, padali na kolena a vstávali bez Google nápovědy. Dnes? Děti se hýbou hlavně palcem – ten pravý je výkonnější než zbytek těla.

Běhání je jako novoroční předsevzetí – dělá to každý, ale málokdo správně. Běhají muži v krizi středního věku, ženy po porodu, teenageři v legínách i nadšení začátečníci po letech gaučingu. Všichni mají jedno společné: myslí si, že běh je zdravý. A on být rozhodně může. Ale taky nemusí.

Tak jsem si řekla, že si zkusím nechat naplánovat cvičení od umělé inteligence. Vždyť proč ne. Má data, má algoritmy, má výpočty. Co by se mohlo pokazit?